Jsem nesmrtelná duše?

Před lety, ještě v začátcích mé cesty, jsem hltala jednu knihu za druhou. Trávila jsem spoustu času na internetu, četla různé duchovní blogy a informace.

Na jednu stranu mě vše neuvěřitelně fascinovalo, všechny ty příběhy o andělech, o Bohu, o duši. Zajímaly mě světelné bytosti a mimozemské civilizace, četla jsem různá poselství.

Poměrně rychle jsem postupovala dál, ale informací bylo tolik a některé si protiřečily

Odraz přišel před rokem 2012, který byl pro mnohé lidi, jak jsem později zjistila, velkým odrazovým můstkem. Všude se psalo o roce 2012, v souvislosti s mayskými proroctvími, někteří věštci a ezoterici předpovídali konec světa.

To mě samozřejmě velice děsilo. Začala jsem se bát. Bála jsem se smrti, nějaké katastrofy, bála jsem se o svého syna, o svou rodinu, o to, co bude a jestli si vůbec zasloužím nějaký vzestup.

Všude na mě doléhaly informace o nesmrtelnosti duše, ale já nevěděla, jestli to, co čtu je pravda. Jestli existuje opravdu Bůh, jestli existují andělé, jestli mám opravdu duši, která je nesmrtelná, jestli existuje inkarnace a pod. Otázek bylo mnoho, byla jsem zmatená a začala jsem mít strach.

Začala jsem se modlit

Nevěděla jsem jak, znala jsem jen pár modlitbiček, které mě jako dítě učila babička. Ptala jsem se tedy vlastními slovy, opravdu od srdce. Žádala jsem o znamení. „Otče, je to možné? Je má duše nesmrtelná? Jestli existuješ a tohle je opravdu pravda, dej mi znamení. “

Už si nepamatuji přesně, jak dlouho jsem takto žádala, ale vím, že jsem žádala opakovaně a naléhavě po dobu několika týdnů.

Pak jednou večer, odpověď přišla.

Našla jsem zajímavou meditaci na napojení na duši a podařilo se mi se v meditaci tak uvolnit a odevzdat, jako nikdy předtím a ani potom. Po nějaké době jsem začala slyšet hučení, spíše bzučení v uších. Prazvláštní zvuk, ve kterém jako by byl celý život, byl tak intenzivní a zároveň děsivý.

Lekla jsem se a bez patřičného vystoupení z meditace jsem vyrazila z místa do obývacího pokoje za manželem.

Najednou jsem se ocitla v takovém stavu bytí, že ho nelze slovy popsat. Bylo mi nádherně, byla jsem několik metrů nad naším bytem. Cítila jsem mír, bezpodmínečnou lásku a propojení se vším. Byla jsem obrovská, všude, viděla jsem do všech stran. Bylo to nádherné.

Z mého stavu absolutní jednoty a vědomí mě po nějaké době vyrušilo klepání, spíše bouchání pode mnou. Podívala jsem se pod sebe a viděla na zemi cosi ležet a klepat se. Prohlížela jsem si to a najednou přišlo uvědomění- TO JSEM JÁ!!!… jen ta myšlenka vyšla, byla jsem zpět ve svém těle.

Ležela jsem na zemi, bylo mi mizerně, když jsem se zvedla a podívala se na sebe v koupelně do zrcadla, byla jsem zelená a tvořila se mi boule na čele. Jak jsem spadla (což si vůbec nepamatuji a ani jsem necítila žádnou bolest) a duše z těla nepřipraveně vystoupila, narážela jsem v třesu hlavou do šoupacích dvěří v koupelně.

Druhý den jsem se vzbudila a myslela jsem si, že se mi to všechno jen zdálo… že to byl blud.

Když jsem se viděla s boulí a modřinou na čele, prozřela jsem. 🙂

Žádala jsem o znamení, o takové, abych věděla, že to nebyl výplod mé fantazie. A to mi bylo také dáno. Jsem za to nesmírně vděčná, protože mi to už nikdo nevezme. Zažila jsem vystoupení z těla a cítila tu krásu a bezpodmínečnou lásku a vím, že to byl dar. I když to bylo neplánované, nechtěné a nebyla jsem dostatečně trénovaná z meditací, byla to jedna z nejcennějších zkušeností, kterou jsem zažila.

Byl to dar.

Dar, o který se můžu dál podělit.

A jaké bylo vaše prozření? Napište mi. 🙂

Krásný den.

Káťa